Autodrom Brno - Závodní den plný adrenalinu

23.07.2014, Veronika Raceczech.cz

Masarykův okruh v Brně byl dalším dějištěm závodů Bridgestone Bikers Cup, pořádaných českou okruhovou agenturou Racetrack. A i tentokrát tady bylo pořádně našlapáno...

V pondělí 14. července se na trati v Brně rozburácelo přes 260 motorů v rámci dalšího okruhového dne, který měl vyvrcholit parádními závody celkem ve čtyřech kategoriích. Počasí bylo převážně vydařené, i když během dne spadlo pár kapek, a  zcela zaplněné jízdy přinesly spoustu zajímavých okamžiků.

Jezdecká špička až na pár výjimek, jako byl do sedla navrátivší se Kamil Holán nebo Tomáš Zajíc, tentokráte chyběla, a tak dostali šanci i běžní agenturní jezdci, kteří se tak mohli snáz probojovat na lepší místa. Volné tréninky nebyly o nijak rekordních časech. Necelých 2:13 Richarda Bilíka na desítkové Ninje a 2:15 Dominika Jůdy na R6 sice nejsou špatné výsledky, ale bývá to znatelně lepší. Ovšem v kvalifikacích už to bylo docela o něčem jiném. Tady měl zřejmě největší radost ze svého výkonu Kamil Holán, který se od svého ošklivého „kreše“ v Holandsku prvně posadil do sedla, a to na stroj, který byl ještě před několika týdny spíše na odepsání. Vysokých 2:09 je moc pěkný výsledek, tím spíš, že se Kamil ještě dává dohromady a nechtělo se mu moc riskovat, protože další závod IRRC se blíží. Druhým nejrychlejším jezdcem kvalifikací byl David Kučeřík na BMW, rovněž s časem pod 2:10. David si ale bohužel jako jeden z mála ustlal na popolední mokré trati a tím to pro něj skončilo. Štěpán Valíček na Firebladu a Honza Čeřovský na Ninje, kterému montuje mechanik světových kvalit, už drželi časy přes 2:12 a těsně za nimi se probojoval první supersportař Michael Trötscher na R6. Pod magických 2:20 zajelo celkem 51 jezdců a toto pěkné číslo uzavíral Petr Horák na naháči Ducati S4R!

Pokud si myslíte, že mezi těmi nejrychlejšími jezdci najdete jen samé mlaďase, jste na omylu. Patnáctý nejlepší kvalifikační čas zajel na druhé nejrychlejší Yamaze R1 třiapadesátiletý František Staněk. Franta je celý život oddaný jediné značce a po XT600, TDM850 a FJR1300, na které procestoval celou Evropu se ve svých 49 letech rozhodl začít jezdit okruhy. A důvod? Ten byl prý zcela jasný. „Už mi to přišlo na silnici nebezpečné. Bydlím v Želízích na motorkáři vyhlášené trase Mělník Dubá, kde stále přibývají křížky. Dnešní supersporty dle mého na silnici vůbec nepatří. Devadesát se na tom jet nedá a mělo by se to prodávat rovnou s poukazem na nějaké okruhové jezdění, což je jediná možnost, jak výkony těchto strojů plně a relativně bezpečně využít. Samozřejmě ze začátku byly mé časy horší a vlastně se mi začalo dařit až ve chvíli, kdy po mě chtěli, abych hlídal vnoučata. Prostě jsem začal zrychlovat a měl tak důvod nebýt doma. Na silnici teď najezdím tak 200 km ročně, ale okruhy mě baví hodně. Motivací mi je také to, že se jako starej dědek dokážu držet vpředu, před spoustou mladejch kluků. Brno 2:14, Most 1:46, Misano 1:50, není to špatný, ale určitě by to mohlo ještě někam jít. A nejlepší okruh, na kterém jsem zatím jel? Za mě rozhodně Misano. Tahle trať mi naprosto učarovala a mohu ji jen doporučit.“

Jako na každé akci Racetracku se i tady v Brně objevilo několik holek a z celkem pěti byla tentokráte tou nejrychlejší Helena Kočířová na Suzuki GSX-R600 K6. Tahle holčina, resp. mladá paní, za sebou nechala 73 jezdců a jezdkyň a nejzajímavější je na tom to, že když není Helča na trati, většinou se věnuje v paddocku ani ne ročnímu synovi Matyášovi, kterého spolu se svým manželem, sympaťákem a také okruhovým nadšencem Štěpánem, berou s sebou na každou akci. „Snažíme se, abychom byli každý v jiné skupině a mohli oba drndat. Manželka je zatím v té pomalejší, ale lepší se, tak uvidíme, jak dlouho nám to takhle vydrží. Babička se nám do auta už nevejde, tak je to na nás, i když sem tam někdo rád pomůže.“ Nás ale zaujalo i společné číslo, které mají oba na kombinéze, ovšem ani jeden už na motorce. „Helča dřív závodila na kole se startovním číslem 21 a 212 je Matyášovo porodní číslo. Získat se nám ho ale na kapotu jedné nebo druhé motorky povede jen občas.“

Přes 260 strojů znamená i slušnou přehlídku techniky. Mezi klasickými okruhovkami nebo očesanými stroji se najde i řádka hodně povedených replik závodních strojů, jako např. Yamaha Sterilgarda Ondřeje Vodičky, Honda VTR SP-1 v barvách Castrolu Martina Hamrlíka nebo Ducati 999S Xerox Honzy Lamberta.

Než kapoty a nejrůznější tuning, je ale určitě jednou z nejdůležitějších věcí na okruhu správné obutí. Pneuservis na akcích Racetracku zajišťuje již několik let firma JANPET v čele s Petrem Holečkem. Kolik přezouvají pneumatik za den a jak to vůbec na takovéto akci chodí? „Je to hodně různé, někdy je to třicet kol, někdy šedesát, trochu toho ubylo ve chvíli, kdy jsme to zpoplatnili. Před tím jsme dělali tenhle servis na akcích Racetracku zdarma, ale vždycky se našla spousta borců, co nesmyslně přezouvali sem a tam a na příště, v době, kdy už akce skoro končila. Teď přezouváme na akci za kilo kolo a za 500 Kč uděláme komplet motorku. Ceny pneumatik Bridgestone se na akcích snažíme držet co nejníže, takže se dostáváme zhruba na internetové ceny. Máme R10, slicky a S20, které jsou pro ty, co se přijdou jen sklouznout, ale jinak toho pořád dost najezdí na obyčejné silnici. Co mě ale štve od začátku, že spousta lidí chce nazouvat otočené gumy. Nenechají si vysvětlit, že každá pneumatika je vyrobená tak, že nejde o dezén, ale o kostru, která má za úkol přenášet tlaky a tahy v jednom směru. Čeho je vždycky moc anebo naopak málo, to jsou mokré gumy. Většinou mám ale pocit, že když prší, hodně lidem se jezdit nechce, že jim to za to nestojí a úplně nejhorší je střídavé počasí, kdy přezouváme pořád dokola. To je pro nás taková hitovka.“ Petr Holeček ještě předloni ve chvílích volna proháněl na trati svého Fároše, nicméně už od minulého roku na to prý není čas a namísto zábavy je prý potřeba makat.

To už se ale dostáváme na start prvního závodu. Kategorie Supersport a přes čtyřicet motorek chystajících se na startovní rošt. Všechny čeká sedm ostrých kol a vypadá to na moc pěknou podívanou. Ovšem jen do té doby, než jednomu z jezdců bouchne na „áčku“ motor a vyteklý rozpálený olej pošle k zemi několik dalších strojů. V chumlu nešťastníků se opět ocitl i Petr Slezák, redaktor časopisu Motocykl, který zde při posledním Brnu šel kvůli cizímu zavinění k zemi. Tentokrát to dopadlo podobně, když byl sestřelen klouzající se motorkou. Hromadná havárka zapříčinila ukončení závodu SSP hned na jeho začátku a lehkou změnu v následujícím harmonogramu, kdy se zkracovalo a opakovalo.

Po menší pauze zapříčiněné náročným úklidem tratě přišly na řadu Superbiky a zkrácený závod na pět kol. Z vítězství se nakonec v tomto sprintu mohl radovat až ze třetí řady startující Tomáš Zajíc na Kawasaki ZX-10R Ninja. Celou dobu ovšem musel bojovat se Suzuki GSX-R1000 Tomáše Borovky, kterému se tak trochu povedlo tímto výkonem připomenout letošní stylový návrat Suzuki do WSBK, protože takhle vpředu vidět syrové GSX-R, ač na agenturních závodech, to už tu dlouho nebylo. Další tři místa braly Fireblady a za nimi, s nejlepším časem na kolo 2:14,093, dojela GSX-R750. Boris Bittner tak dokázal, že třičtvrtělitr rozhodně není out a kluci na HP4, Panigale apod. jistě museli skřípat zubama. Komu se  ten den zrovna nezadařilo byl Honza Čeřovský který se zapomněl včas raregistrovat do závodu a tak musel startovat až z poslední řady a kvůli tomu, přestože měl lepší best lap než sedm kluků před ním, dojel do cíle nakonec až na 13. místě.

Po superbikové smršti se na rošt postavilo 38 nakedů, které jedou společně s twiny a favorit závodu na čtyři kola byl už dopředu vcelku jasný. Karel Táborský, ač na sériovém BMW S 1000 R, je krom jiného dlouholetým instruktorem brněnské motoškoly; kdo jiný by to tedy měl zajet lépe než právě on. A své žáky rozhodně nezklamal. S nejlepším časem 2:15,537 a stylem start/cíl si suverénně dojel pro vítězství, třebaže Martin Odehnal na Tuonu V4 se snažil, seč mu italští plnokrevníci stačili. Petr Horák a Dominik Jůda byli jediní dva další jezdci, kteří to dokázali v tomto závodě zajet pod 2:20, přičemž těm nejpomalejším stihli dát dokonce kolo.

Restart závodu SSP se povedl organizátorům uskutečnit, co by předposlední dějství pondělního dne. Zkrácení na pět kol, podobné souboje, jaké by se bývaly odehrály na úvod. Kromě všech nešťastníků chyběl na roštu Kamil Holán, u něhož zvítězil zdravý rozum nad soutěživým duchem. Jinak se všichni pustili do boje se stejnou vervou jako při prvním startu. Vítězem se nakonec stal Michael Trötscher, kterému ale celý závod na záda dýchal rozjezděný Dominik Jůda. Dominikovi se dokonce povedlo zajet rychlejší a zároveň i nejrychlejší kolo za 2:12,524 a tito dva jezdci ujeli celému startovnímu poli o pořádný kus. Velká bitka se strhla o třetí místo, kde se ve druhém kole propadl hned o dvě místa Tomáš Skýva. Vzhledem k pádům v posledních dvou závodech ale pro něj bylo nakonec páté místo jistě uspokojivé a jako první vůbec dokázal narušit nadvládu R6 se svou nově okapotovanou Hondou CBR600RR.

Na závěr dne byl nachystán závod třídy Open, do kterého nastoupilo téměř 50 strojů. Všechno ale skončilo kvůli pádu při nájezdu do druhého kola, a tak bylo pro tentokrát dobojováno. Doufejme, že další závody, naplánované do Mostu v termínu 28. až 29. července dopadnou o poznání lépe.